Telma – Probuzení

Dnes tu máme kapelu z Thesálské pláně! Moderní/groove metalová kapela Telma vydává své druhé LP album s názvem Awakening, album s důležitými poselstvími v textech skladeb. které budou analyzovány níže.

Awakening oficiálně vyjde 28. února na nezávislém vydání a Fotis Benardo (Devasoundz Studios) na něm tvrdě pracoval v mixu a Tony Lindgren (Fascination Street Studios) v masteringu. Skládá se z 8 skladeb a má celkovou délku 37 minut a několik sekund.

Začíná Crystal Clear (3:53). Začíná to docela dynamicky, Telma chce posluchače hned naladit, kytary a bicí vzplanou a groovitost patrná od začátku. Má pěknou rychlost a vokály mají pěkný chrapot, který je mimochodem čistý, zatímco natáčení probíhá ve správném načasování!

Přejdeme na Belly of The Beast (3:44). Je to plnější ve svém rytmu, ale bubny a basy se ujímají vedení závodu na začátku. Celkově zůstává ve stejném kontextu jako Crystal Clear s větším crossoverem jako rozdíl spolu s mírně jasnějšími vokály.

Nyní tu máme Toulavé psy (5:11). Podobné tempo jako Belly of The Beast, trochu agresivnější a rychlejší, ve srovnání s ostatními dvěma máme obecně vzestupnou stupnici, ne příliš velkou, s kytarovými riffy jsou více „křupavé“, ale zachovávají tu křivku a obraty groove timbru a kolem čtvrté minuty máme velmi pěkné sólo na přechod a návrat k předchozímu rytmu.

Sedmnáct (5:55). Najednou rytmus ze začátku opadne a stane se melodičtějším, ale pak dojde k náhlé změně, kdy cítíte, jak se vás zmocňuje záplava orchestrace, až se opět ustálí v pěkném tempu, kdy každý určitě pochopí emocionální náboj této písně. Harmonie mezi orchestrací a vokály je velmi pěkná, Seventeen je emocionální cesta, kterou umocňují operní/symfonické efekty jako doprovodné vokály. Asi nejlepší písnička na tomto albu. Telma zkrátka svázala dohromady prvky, které ji technicky tvoří velmi pěkně.

Probuzení (5:20). V titulní skladbě alba začínají rodáci z Larissy dojemným a vysoce melodickým intrem. Telmova orchestrace je zde na mnoha místech až bouřlivě technická, ale zároveň si zachovávají emocionalitu i melodičnost. Dá se říct, že po Seventeen je to pro mě druhá nejlepší písnička na albu.

Cesta prachu (5:16). Začátek mi dal něco osvobozujícího a pocit úlevy, jako by se dělala recenze po introspekci, abych udělal alegorii (rétorický trik), Telma zde pro mě jde o stupeň v rychlosti dolů, ale vytrvale pokračuje ve smyslu zachování emocionality, kterou chtějí vyjádřit kytarovým vyšíváním a bubny, které následují v provedení solidně, co se týče rámování, zatímco konec je sladký s vynikajícími akordy!!

Nemám rytmus (4:39). Blížíme se ke konci, Got No Rhyth, co se týče poslechu, je držen o stupínek níže, co se rychlosti týče oproti začátku a polovině Telmy, ale zůstávají příjemné a headbanging pokračuje, i když pomaleji! Vokály tu pro mě mají primát, ne že by ne v těch předchozích, ale tady u mě vede Antonis Kyritsis trochu jasněji (osobní názor vždy)!

Cena svobody (4:42). Zpět k rychlejšímu tempu!! Zde Telma znovu nabrala sílu a vrací se k rychlejšímu rytmu a zmíněné orchestraci a zpěvu s větší dávkou naděje! Myslím, že je to hladký a sladký konec. Dejte mi průchody a Holy je bůh mostů! Celkově dobrý výkon Markos Kotoulas a Kostas Koutsomarkos na obou stranách, stejně jako samozřejmě celému orchestru!!

Co se týče uměleckého díla, myslím, že vizuální rozměr velmi výstižně zahrnuje podstatu Probuzení, mnohočetné poselství, které chtějí sdělit o krutosti reality ve světě, kde jsme my lidé zpustošeni odevšad, ať už přírodou nebo našimi bližními, ale potřeba bojovat za lepší budoucnost, předvídat toto, je to, co definuje naši lidskost a odlišuje nás od lidí, kteří se snaží zachránit se od člověka, který se ho snaží zachránit, tedy z pasti způsobené společností postavenou na vnucování a kontrole! Vítejte v Artaxas Design!

Stručně řečeno, Telma dokázala vytvořit solidní a velmi koherentní album s nezbytným orchestrálním pluralismem, který se dokonale snoubí s tématy sociální nespravedlnosti a genderové diskriminace, které pramení z touhy po moci a kontrole! V tomto kontextu však Telma nepřestává doufat a právě to chtějí posluchači sdělit! Závěrem lze říci, že Awakening je snadné a dostupné pro každého, a to i mimo metalovou scénu, naroubované nezbytnou techničností a nezbytnou melodičností a vytváří tak na jeho zvukovém plátně křivočarou hloubku! Obecně je příjemné poslouchat! Mnohokrát děkujeme produkci Benarda a Lindgrena!

Michalis Antonopoulos

8,5/10