Cutlass – Walk The Plank

Cutlass – Walk The Plank

Londýňané Cutlass se zformovali v roce 2003 a přesunuli se do pirátského metalu. Po přestávce v roce 2008 se vrátili v roce 2022 a letos vydali své první album. Bohužel jsem toho moc nenašel pro ně tak nechám hudbu mluvit ke mně o kapele a ne nějaký životopis.

Album začíná koncertem "Walk The Plank", aby si posluchače okamžitě získalo. Riffy jsou násilné a pusté. Hlas má těžký tón, který vás nenechá lhostejným. Velká katastrofa s pompézní "Buried At Sea". Má idylické manželství Metallicy a Running Wild. Slyším to poprvé, ale zní mi to povědomě. Je to žánr, hudební paleta, která vás pohání a jedinečně vás šokuje. „Quest For Treasure“ má výbušnější tempo. Má rychlost, mlátí a zároveň dostává solidní headbanging. Co tihle chlapi vyrobili?

Zatím působivé album a jdeme ke skladbě číslo čtyři s názvem „Blood In The Water“. Kytary v "tacking" rytmech, napěněné bicí a vokály se perfektně hodí k tématu a pocitu. V "Kraken" se melodie snoubí s agresivním pocitem a tvoří pro posluchače nádherný poslechový zážitek. Přemýšleli jste o tom, že byste udělali cover Metallica? Hlas Ewana Mackaye mi v tomhle silně připomíná Jamese Hetfielda a donutilo mě to přemýšlet. Doufám, že mi nebude odepřeno, ale tihle kluci mají "hladovému" metalovému davu co nabídnout.

Z jejich písniček to vypadá, že mají dynamický zvuk, mají drive a rádi hrají. Rád bych je viděl naživo. Bylo by neuvěřitelně zajímavé album představit. Další píseň „No Escape“ pokračuje v tomto strhujícím stylu a zároveň rozvíjí melodickou esenci, která nádherně podbarvuje obrazy, které vycházejí z textů. Když kytary začnou hrát hravý rytmus, když vás bicí nutí kroutit hlavou a když se ozve hlas a dává konečný obrázek hádanky, říkáte, že jsem našel svou oblíbenou píseň. Ať zůstanou a... kvůli pivu! „We Came For The Battle (We Stayed For The Beer)“ je největším hitem alba a v duchu jsem si už vzal na seznam „Drink“ od Alestorm. Album uzavírá "Blood For Gold", která vás oklame svými melancholickými rytmy a vy si vzpomenete na baladu, kterou děti vytvořily. Kytary se ponoří do citlivosti a v mžiku se krajina změní a balada zestárne. Jde hluboko do metalové nálady a dělá album jedinečným koncem.

Album je diamantem velkých karátů. Nenechte si to ujít a vy, pánové pořadatelé, s nimi bojujte, dokud je čas. Bylo nám 60, opustil jsem verzi – nemám s nimi nic společného, ​​miluji je a budu je milovat šíleně, vždyť jsme s nimi vyrostli, ale potřebujeme změnu, brácho, každou chvíli.

Mary Zarakovitis

9,5/10