Rozhovor s Davem Huntem z Anaal Nathrakh

U příležitosti jejich nadcházejících vystoupení v Řecku je nám potěšením a ctí být s námi frontmanem Britů z Birminghamu Anaal Nathrakh, Davem "VITRIOL" Huntem, kapelou, která se etablovala na poli industriálního
black metal a grindcore scéna jako hlavní síla po celém světě díky svému výraznému dystopickému a nihilistickému tvrdému zvuku. Díky této diskusi jsme měli příležitost pocítit horký dech plaza, anglosaský humor a objevit jejich filozofické obavy z orwellovské reality, kterou prožíváme.

Vítejte v destinaci Metalourgio. Děkuji za váš čas.

Pro ty, kteří nejsou obeznámeni, můžete nám vysvětlit, co znamená Anaal Nathrakh?

Prakticky to znamená kapelu – myslím to stejně, jako kdyby někdo věděl nebo se staral o to, co je Iron Maiden (*Iron Maiden), tedy je to jedna věc, ten název odněkud pochází, ale není to něco, na co se kapela zaměřuje. V našem případě to znamená dech plaza a souvisí s „dračím“ přivolávacím kouzlem, což je představa extrémně silné, ale ničivé síly. Ale pro nás je to dnes jen název kapely.

Co vás inspirovalo k založení kapely?

Tehdy se zdálo, že v black metalu nebylo dost dravosti a dost zla. Tak jsme to udělali sami. Zabývali jsme se spoustou věcí a chtěli jsme hodně dělat, takže myšlenkou bylo dělat, co chceme, a nemuseli jsme nutně hrát black metal, i když to byl vždy velký vliv. Ale především to, co jsme na začátku udělali, byla reakce na tehdejší black metal a to, jak jsme si mysleli, že by měl vypadat – protože ačkoli čistý black metal nebyl „naše řešení“, dalo by se říci, zdálo se nám, že tyto dvě věci se změnily.

Vaše hudba ztělesňuje extrémní přístup, který zpochybňuje konvenční normy v metalu. Co vás žene k prozkoumávání tak intenzivních témat a zvuků?

Máme rádi pocity a zvuky, a tak k hudbě přistupujeme. Emoce, na které Anaal Nathrakh většinou zakládáme, je „AAAAAHHHHH!!!!“ Ve skutečnosti si o sobě nemyslíme, že zpochybňujeme konvenční normy, v podstatě je ignorujeme a děláme, co považujeme za uspokojující. Myslím, že pro nás oba existuje určitý druh pocitu Anaal Nathrakh, určitá kombinace pocitů a zvuků, které slyšíme v našich hlavách a ve skutečnosti je přeměňujeme v hudbu – to je něco, na co je Mick obzvlášť talentovaný a já na to reaguji. Takže naopak tyto věci stejně zkoumáme a vytváření tohoto druhu hudby uvolňuje části všeho, co se děje v našich hlavách. Vím, že osobně si nemůžu pomoct, ale takhle přemýšlím – nesoustředím se na to pořád, protože kdybych to udělal, už bych dávno zemřel. Ale je to tam vždycky. Mám tolik stránek věcí, které jsem napsal, úryvky textů, fráze, nápady, takže jsem kdykoli připraven některé z nich vydat.

Jaké kroky podniknete k vytvoření alba?

Jednoduše to začíná pocitem připravenosti. Ve skutečnosti s tím nemůžeme nic dělat – buď je ten správný čas, nebo není, a prakticky neexistuje způsob, jak to předvídat. Nemůžeme si pořádně zablokovat čas studia a pak na tom pracovat, ten pocit prostě přijde. Obecně platí, že Mick píše a nahrává hudbu zběsile, je neuvěřitelné, co dokáže, když se ho zmocní moc. Pak se sejdeme, abychom nahráli vokály. Mnohokrát jsem hudbu neslyšel, dokud nezačneme nahrávat, což je záměrně, abych na ni reagoval v daný okamžik. Ano! Před chvílí jsem řekl, že vždycky mám kousky textů a nápady, ale nevím, co z nich nakonec bude, dokud si nesedneme a neprojdeme si kousky a nezareagujeme na to, co slyším. Je to mnohem spontánnější přístup než u spousty kapel a jsem si jistý, že u spousty jiných by to nefungovalo, ale my tak pracujeme. 

Vzhledem k vašemu zájmu o filozofii, jak si vybíráte koncepty, které chcete ve svých textech prozkoumat? 

Jak jsem řekl, dělám si poznámky k věcem, které by mohly fungovat, ale podstatou je cit pro to, co by se hodilo ke konkrétní písni, na které pracujeme. Ať už je to obecná myšlenka být kompatibilní s náladou hudby nebo konkrétní fráze, které mají slabikové vzory, které se hodí k určitým rytmům – jde jen o to, co se zdá fungovat. Mezi nápady, které jsem měl, budu mít často několik oblíbených, takže se k nim přikloním. A samozřejmě nejde jen o filozofii. Právě jsem strávil tolik času přemýšlením o filozofii a je to tak velká část toho, jak přistupuji ke světu z hlediska myšlenek a základních skutečností, že se tak často stává, že je to filozoficky podložená myšlenka, která vyžaduje píseň. 

Knihy Jense Bjørneboea jednoznačně ovlivnily vaši hudbu, zejména v 'In the Constellation of the Black Widow' a 'Passion'. Mluvil s námi o tom, jak jeho témata a nápady nacházejí rezonanci v textech alb.

Název Constellation je založen na konkrétní pasáži Moment of Freedom, kde vypravěč popisuje okamžik v historii, kdy byly na konci druhé světové války odpáleny atomové bomby. To vše je nám popsáno abstraktně nezaujatým způsobem, ale místo toho, abych ubral na účinku, zjistil jsem, že tento zvláštní způsob psaní to ještě více ovlivnil. Protože tyto skutečnosti nemůžete popsat přímým způsobem psaní, jsou velmi silné a lze k nim přistupovat pouze nepřímým způsobem. Celá kniha je podle mě neuvěřitelně silná v mnoha různých ohledech. Je to velmi protilidské, ale způsobem, který rezonuje se zkušenostmi a historií. V jednu chvíli vypravěč říká, že za deset let nashromáždí dostatek zkušeností a záznamů lidského chování, že život bude nesnesitelný a zabije se. A chápu, že asi deset let po napsání se autor zabil v reálu. Nemyslím si, že sebevraždu lze zredukovat na něco tak běžného, ​​jak to může znít, ale přesto je to vážná věc. Jak jsem již uvedl dříve, není to nutně způsob, jak někdo žije svůj život – stačí se podívat na příklad autora. Ale tyto vjemy a myšlenky jsou součástí světa.

Existují konkrétní myšlenky z vašich čtení, které podle vás zvlášť rezonují s tématy „Endarkenment“?

Měli byste se nad tím zamyslet sami. Rád odpovím na otázky, co jsme jako kapela dělali, ale radši se vás nebudu ptát. V bookletu alba je několik poznámek k albu a v mnoha názvech a úryvcích slov můžete rozeznat spoustu věcí. Ale i když nejsem tak fenomenologický a nekomunikativní jako Rothko, je nakonec jen na vás, co si o tom myslíte. 

Ve videu k 'Endarkenment' jsi použil citáty od George Orwella. Jak souvisí s dílem?

Podívejte se kolem sebe, podívejte se na nedávnou historii a na to, kam si myslíte, že by svět mohl směřovat. Když to dělám, vidím spoustu orwellovských věcí. A pro mě „Endarkenment“, tedy odklon od ideálů osvícenství, racionality a víry ve svrchovanost racionální lidské mysli, jde ruku v ruce se spoustou Orwella nebo přesněji s rokem 1984. Je to klišé říci, že rok 1984 byl zamýšlen jako varování, ale někdy se zdá, že se s ním zachází jako se základním principem, ale jak světlo mizí, myslím, že se k tomu přibližujeme dystopická temnota. 

Obaly vašich alb jsou často úderné a provokativní a odrážejí témata vaší hudby. Co inspiruje váš tvůrčí proces při navrhování obalu?

Vždy jsme navrhovali vlastní umělecká díla, obvykle s Mickem, který je vytvořil. Je to obecně něco, o čem trávíme spoustu času společným přemýšlením tím, že posíláme obrázky tam a zpět a mluvíme o nápadech. Obvykle stručně nastíním Micka některá témata v textech a promluvíme si o ústřední myšlence a dotvoříme ji podle témat alba. Ale neexistuje žádný stanovený přístup. Strávili jsme věky a věky například prohlížením obrázků A'PP, zvláště obrazů, když jsme dělali obálku pro A New Kind of Horror. Ale nakonec Mick vzal řadu nápadů, o kterých jsme diskutovali, do jakési koláže a nakonec jsme nepoužili Otto Dixe ani žádnou z prací, na kterých jsme strávili celou tu dobu prací. Je to něco jako marinování – ponoříte se do symbolů a obrázků prezentovaných na albu a pak vytáhnete něco, co to nejlépe zapouzdří. Může to být těžší, než si myslíte – zvláště ve Vanitas trvalo dlouho, než se nápady spojily. Ale když se to začne spojovat správným způsobem, prostě víme, že je to správné.

Kdybyste mohl udělat soundtrack k existujícímu filmu, jaký by to byl a proč?

Nejsem si jistý, jestli jsem někdy viděl film, o kterém si myslím, že bude odpovídat tomu, co děláme. Možná části vláken. Ano. Myslím, že to je to, co bych řekl. Film, který by měl vidět každý a který si většina lidí přeje, aby ho neviděl. Je to skvělé o střetu banality a apokalypsy a hrůzy a neúprosné kontinuity. Skutečné mistrovské dílo naivní naděje a teroru.

Vzhledem k dnešnímu globálnímu společensko-politickému klimatu, jak vidíte, že vaše hudba funguje jako forma protestu nebo kritiky? Jsou nějaké konkrétní problémy, které cítíte nuceni vyjádřit svým uměním?

Nevím, zda naše hudba plní tyto role – je zvláště neobvyklé, že témata, na kterých pracujeme, jsou zakořeněna ve velmi skutečném pocitu hořkosti a znechucení vůči aspektům světa, a často zcela současným způsobem. Ale nevím, jestli to tak vnímají i ostatní. Očekávám, že většina lidí, kteří poslouchají hudbu, jako je tato, stejně jako hluk. Ale do té míry, do jaké mohou existovat lidé, kteří se snaží zapojit více než to, pak si myslím, že jedním z výsledků by mohlo být zjištění, že nejsou jediní, kdo vidí svět stejným způsobem, alespoň někdy. Náš materiál je kritický, několikrát zakřičel, ale abych protestoval, nejsem si jistý. Není to tak konkrétně myšleno – je to druh výrazu, ale cokoli nad rámec toho je na posluchači. 

Co si myslíš o death grindcore scéně a jak moc ruší uši těch, které pokaždé zdobí?  

Absolutně nevěřím, že to někdo, kdo se zabývá grindcore hudbou, někdy slyšel, snad kromě toho asijského vůdce, kterého se Napalm před pár lety snažil přesvědčit. 

Pokud by v Grindcore existovala „Velká čtyřka“, kdo by to byl?

Nevím. Napalm, protože ho vymysleli a protože jsou na vrcholu své bestie hry. Pig Destroyer by měl, když už nic jiného, ​​sledovat 3 na Prowler In The Yard. Pro mě to, v čem je Circle of Dead Children velkolepý, je to, že mi dává pocit zvláštní příbuznosti. A i když nejsou obecně považováni za grindcore, ale protože se význam tohoto termínu v průběhu let tolik změnil, přesto je zařadím, Extreme Noise Terror. 

S kým byste chtěli sdílet pódium?

Král Diamond. 

Spojené království má bohatou historii v metalu a extrémním metalu. Jak vidíte vývoj scény v čase?

Asi byste jako člověk aktivní v hudební publicistice odpověděl lépe než já. Vymysleli jsme heavy metal, punk a grindcore. Takže to není špatný záznam, pokud jde o metal a extrémní metal. Ale jsem si jistý, že jsme měli stejně posraných kapel jako kterákoli jiná země. Myslím, že britská hudba se v celé své kráse vyznačuje autenticitou – jakýmsi opakem povrchové kultury Instagramu. Nejlepší britské kapely měli sklon nesnažit se být určitou věcí a dělali přesně to, co jim připadalo správné – a za mnoha pozoruhodných okolností – takže skončili s něčím, co změnilo svět jen velmi malým způsobem. Podle mých zkušeností kapely, které začínají říkat, že budeme „x“ kapela – řekněme Glam nebo NWOBHM nebo black metal nebo cokoliv jiného – nebývají nejlepší. A Spojené království má slušný seznam programů, které nikdy neměly.

Co můžeme očekávat od vašeho budoucího života v Řecku?

Strávíme život v Řecku? Myslel jsem, že to byla jen návštěva na pár představení! Odhalení přineseme s sebou. Co bude s těmito show, se teprve uvidí…

Děkuji moc za rozhovor. Chtěli byste ještě něco dodat?

Děkuji za váš čas a všem, kteří to dokázali dočíst až sem.
Máte jen jednu šanci – chopte se dne, i když svět může být ztracen. Jdi do krku.

Rozhovor vedl Metalourgio